Možná proto, že jsem sama v cizím městě, možná proto, že se ve mně probudilo moje lepší já, nebo snad proto, že mě zaujala jejich televizní reklama… zkrátka jsem se přihlásila do dobrovolnického programu na podporu integrace cizinců.
Moje komunikace s paní koordinátorkou začala tím, že jsem nahlásila hrubku jako hrom na webu, kde tato neziskovka nabízela kurzy češtiny pro cizince. Stát se to samozřejmě může i v lepších rodinách. Natěšena na brzkou spolupráci a vytváření nehmotných hodnot jsem nad tím mávla rukou.
Jen něco málo přes měsíc trvalo, než si mě paní koordinátorka spolu s dalšími dobrovolníky pozvala na osobní schůzku, kde nám bylo ihned řečeno, že dobrovolníků je vlastně hrozně moc a teď nemají místo pro další. Jakmile se ale něco uvolní, ihned se nám prý ozvou…
Vzápětí začalo dvouhodinové teoretické školení na téma, jak být dobrým mentorem. Jenomže jejda… ve skupince šesti „čistokrevných“ Čechů se objevila jedna já, která vlastně není etnická Češka a tak nemůže být podle pravidel mentorkou. „Co tedy můžu dělat?“, zeptala jsem se sklesle. Věděla jsem, že aktuálně mají na svých stránkách vypsanou pracovní pozici s názvem koordinátor/ka pro cizince, která by se mi náramně zamlouvala. Odpověď? „Tato pozice je určena pro občany třetích zemí a vy s českým občanstvím tuto podmínku bohužel nesplňujete“. Aha. „Co tedy můžu dělat?“, zeptala jsem se podruhé. „No můžete se přece účastnit našich akcí, které pořádáme pro integraci cizinců…“, dostalo se mi odpovědi.
A to je vlastně konec příběhu o mých zabitých dobrovolnických ambicích.
Nazdar,
to já se zase bál že nedám poslední předmět na vysoké škole (ANJ pro akad. účely) a tak jsem si dal intenzivní angličtinu. Kurzy, kurzy, konverzace, hry, schůzky, procházky s cizinci atd. Chtěl jsem dělat i tutora. Vzali mě, ikdyž jsem měl jet do Běloruska a tudíž bych nebyl tutor na celý půlrok atd. Po namáhavém vyřizování mi přiřadili jakousy polku, (psal jsem jí rusky, česky, anglicky) která studuje češtinu 30km za hranicemi a v Brně byla už 3x na erazmu.
Odpověď byla:
Hm to jsi hodný, ani nevím jak na mě přišli, tady máš mé české číslo můžeme možná někdy jestli budu mít vůbec čas zajít na pivo.
PS: taky jsem byl rozčarovaný
ale nakonec jsem angličtinu dal i bez tutorství