Máte za sebou několik měsíců či let utrpení. Překonali jste mnoho překážek a došli jste do bodu, kdy víte, že není jiná cesta než ze vztahu odejít. Možná se i vaše děti začaly chovat způsobem, který je pro vás alarmující. Děti totiž kopírují chování svého okolí.
Možná jste si doposud mysleli, že vaše děti jsou všeho ušetřeny, že nic z toho, co se vám děje, nevnímají. Nebo vám naopak začnou dávat najevo, že vnímají úplně všechno a začnou se k vám chovat podle svého velkého vzoru – vzoru vašeho tyrana. Možná u nich pozorujete jakousi proměnlivost v chování – když jste s nimi sami, projevují lásku a když jsou doma všichni, chovají se úplně jinak. Vaše situace se může vyhrotit i tak, že vám vlastní děti, pokud na to mají věk, dají ultimátum – buďto odejdete od tyrana, nebo ony odejdou od vás. Těch projevů může být celá řada a jejich rozbor by přesahoval formát tohoto článku.
Buďte si naprosto jistí, že děti si velice dobře patologické jednání uvědomují a minimálně na podvědomé úrovni ví, na čí straně je pravda a kdo je v právu.
Nicméně se může stát, že v okamžiku, kdy se rozhodnete zachránit sebe, popř. i svoje děti před dalším týráním, se děti postaví na stranu tyrana. Je to nesmírně těžká situace a v žádném případě bych nikomu nedoporučovala tuto situaci řešit bez odborné pomoci. Pro většinu rodičů je naprosto nepředstavitelné, že se děti postaví proti nim. Mám osobní zkušenost – nikdy v životě jsem nezažila větší pocit zoufalství, beznaděje, smutku a bolesti. Neuměla jsem se s tím pocitem vyrovnat, vybrečela jsem moře slz a milionkrát si v hlavě položila otázku „PROČ?“.
Uspokojivé vysvětlení jsem našla až na blogu Lundyho Bancrofta a s jehož laskavým svolením vám výtah z jeho článků předkládám v českém jazyce.
Lundy Bancroft se ve svém profesním životě zaměřil na pomoc zneužívaným ženám a jejich dětem, velkou část svého života přitom věnoval práci s muži, kteří byli původci násilí na svých partnerkách a dětech. To mu umožnilo dokonale pochopit psychologii „tyrana“. Jeho blog je proto silně zaměřen na zneužívané ženy, kde původcem násilí je muž, ale situace samozřejmě může být i opačná. V překladu zachovám rozlišení pohlaví tak, jak je v originále.
Překlad článku „O dětech, které prokoukly tyrana“
Profesionálové řešící rozvody manželství často s oblibou tvrdí, že děti jsou „polapení uprostřed (pasti mezi rodiči)“. Ale spousta dětí se tak vůbec necítí. Ony přesně vědí, kdo je původcem tyranie a umí rozpoznat manipulační techniky svého otce nebo otčíma. Jejich přáním je, aby přestal šikanovat jejich mámu a aby přestal šikanovat je. Přejí si, aby přestal s pokusy otočit je proti matce. Mají plné zuby toho, že nikdy nic není jeho vina a za všechno může jejich matka. Ony plně chápou, že matka se ho bojí.
Děti cítí, že jejich matce na nich skutečně záleží. Na rozdíl od otce, kde se jeho veškerá starostlivost o děti nakonec projeví jako sobecká.
Pro dítě, puberťáka nebo mladého dospělého je velmi bolestivé prokouknout tyrana. Popíši vám několik emocí, přes které takové děti projdou:
Hluboký zármutek nad ztrátou toho otce, kterého by si přály mít
Do nekonečna si kladou otázku: „Proč? Proč? Proč?“
Touží po laskavém, zodpovědném otci – a takovém, který rozumí a respektuje fakt, že je pro ně matka nesmírně důležitá.
Vztek
Jsou vzteklí, protože musely být svědky krutého zacházení. Zároveň se bojí vlastního vzteku, protože otec používal vztek jako omluvu svého krutého chování vůči ostatním. Mají potíže se zdravým vyjádřením své zlosti.
Pocity viny
Zvláště zatěžující jsou dva aspekty z jejich minulosti. Za prvé cítí vinu za to, že nebyly schopné zabránit tyranovi při ubližování matce nebo sourozencům. Je pro ně nesmírně těžké smířit se s tím, že s tím nemohly nic dělat. Často si v paměti přehrávají události z minula. Za druhé cítí vinu za to, že se odtahují od otce. Mají pocit, jako by ho opouštěly, zejména pokud si otec stěžuje, že je k němu svět nespravedlivý. V hlavě jim kolují myšlenky typu: „Měl(a) bych tu být pro něj. Ale už mockrát jsem se pokusil(a) ho přesvědčit, aby se ke mně choval jinak a on mě vůbec neposlouchá. Nějakou dobu ho mám rád(a), ale pak ve mně vyvolá špatné pocity. Potřebuje mě. Ale nakonec vždycky postaví svoje potřeby na první místo, jakobych měl(a) kvůli němu se vším přestat.“ A tak to pokračuje stále dokola.
Pokud mají děti ještě mladší sourozence, se kterými je otec v kontaktu, mohou pociťovat zodpovědnost vůči těmto sourozencům. Mohou mít pocit viny, když se samy cítí šťastně (pokud se tak někdy vůbec cítí). Nebo si vyčítají, že se někdy v minulosti připojily na stranu otce a byly zlé na matku. Je to pro ně obrovská zátěž, kterou si nezaslouží.
Trápení ze smíšených pocitů
Chtějí otce vidět častěji nebo ho chtějí vidět méně. Doufají, že se otec změní nebo se snaží tuto naději udusit (stejně jako jejich matka v minulosti). Pocity, že v životě má cenu bojovat, nebo naopak nic nemá cenu.
Opojný pocit svobody
Děti, které dospějí do věku, kdy jsou schopné se od otce odpoutat, zažívají takový pocit, jakoby byly vypuštěné z klece na svobodu. Setkal jsem se s mnoha mladými lidmi, kteří mi řekli, o kolik lepší byl jejich život po tom, co se odloučili od otce. Prokouknout ho je bolestivé, ale hluboce osvobozující (výzkumné práce naznačují, že u dětí, které prohlédnou skrz chování tyrana, je menší pravděpodobnost, že samy skončí v podobném vztahu – což naprosto dává smysl, když se nad tím zamyslíte).
Sblížení se s matkou a sourozenci
Tyrani obvykle způsobují napětí a ochladnutí vztahů jak mezi dětmi a jejich matkou, tak i mezi dětmi samotnými. Odloučením se od něj vzniká prostor pro to, aby se tyto vztahy zahojily. Pochopení, že on byl stoprocentně zodpovědný za svoje jednání – nebyla to matka ani děti, kteří by za to mohli – umožní členům rodiny přestat se navzájem obviňovat. Během dlouhých rozhovorů se ukáže, že byli všichni členové rodiny navzájem popouzeni proti sobě, že tyran zaséval semínka nenávisti skrze svoje lži a manipulace. Zpracování těchto problémů může vést k opojnému pocitu znovuzrození.
Stejně jako vy sami, i vaše děti jsou oběťmi
Je naprosto klíčové toto pochopit. Pomůže vám to vyrovnat se s těžkostmi, které vás při výchově vašich dětí potkají. Stejně jako vám trvalo nejspíše několik let, než jste pochopili, co se kolem vás děje a pak možná dalších několik let, než jste sebrali odvahu odejít, stejně tak to může trvat i vašim dětem.
Není to vina vaše ani vašich dětí, za svoje chování a činy si zodpovídá každý dospělý sám
Bohužel, někdy to chce čas a notnou dávku trpělivosti. Ale když vydržíte, dočkáte se snad i vy opojného pocitu znovuzrození.
Příště se ještě víc ponořím do tajů dětské duše. Jste v situaci, za kterou nemůžete, ale jste jediným člověkem, který ji v dlouhodobém horizontu může napravit. A čím víc budete chápat situaci očima vašich dětí, tím větší máte šanci na úspěch.
Vaše Natty
