Pokud jste programátor, grafik, fotograf, nebo máte nějakou jinou superschopnost, kterou jiní postrádají, určitě už po vás někdo chtěl nějakou službu zadarmo. Nehledě na případné argumenty jako je rozšíření portfolia, budování dobrého jména nebo získání cenné praxe, kterou si pak budete moct hrdě uvést do životopisu, moje dobře míněná rada zní – říkejte ne.
Možná vám tento postoj přijde až příliš radikální, ale pojďme se na tuto situaci podívat zblízka. Má mít někdo z vaší práce finanční profit? Ať vám zaplatí. I kdyby jen symbolicky, protože ještě studujete a nemáte moc zkušeností.
Kdysi jsem souhlasila s tím, že pro spolužáka udělám korekturu diplomky. Jen tak, abych získala praxi a nějaké pozitivní reference. Tlačil ho termín a potřeboval to mít poměrně rychle hotový, ale ve chvíli, kdy jsme se o tom bavili u piva, všechno vypadalo velmi jednoduše. Jaké však bylo moje zděšení, když jsem přišla domů, otevřela mailovou schránku a zjistila, že jeho diplomka je nejen plná hrubek, ale i logických nesmyslů a nesprávných citací.
Nemohla jsem už ale couvnout a musela se pustit do práce. Moje nechuť se stupňovala s každou přibývající stránkou a na konci diplomky, kam jsem se dostala s vypětím veškerých fyzických i psychických sil, jsem měla plné zuby nejen citací a hrubek, ale i svého kamaráda.
Nebudu vám říkat, jak to s tím kamarádem dopadlo. Řeknu vám ale jiný příběh z dob nedávných. Schylovalo se ke konci semestru a mně přišel mail se zoufalou prosbou o pomoc s rozsáhlým překladem. Po předchozích zkušenostech jsem se ale pořádně zamyslela nad tím, kolik bezesných nocí mě to bude stát a řekla si o adekvátní částku za kvalitně odvedenou práci. Reakce? „Ne, díky, dám to spolužačce. Ta si původně řekla o 100 euro za celý projekt, ale mně to přišlo hodně, tak jsem to jen zkoušel poptat jinde.“
Když jsem rozpočítala nabízenou částku na počet stránek a přibližné tempo nezkušeného překladatele, jednoznačně mi vyšlo, že ta chudinka se uvrtala do projektu, ze kterého nebude mít ani tu symbolickou dvacku za hodinu tvrdé dřiny. A neříkejte mi, že oprava diplomky nebo vyhotovení překladu pro účely studia nepatří do kategorie práce, ze které má někdo finanční profit. Studovali byste snad vysokou školu bez vidiny dobře placené práce?
Samozřejmě vytvoření webu pro vaši maminku, která chce na svých stránkách sdílet se světem svůj kuchařský um, nebo vybílení pokoje pro babičku je zcela jiný případ. Tam by snad nikoho z nás ani nenapadlo říct si o víc než chutný oběd a buchty s tvarohem.
Pokud ale pracujete zadarmo na komerčních projektech, škodíte tím trhu i svým kolegům. Berete totiž práci profesionálům a tím snižujete jejich tržní hodnotu. A protože za svou práci nedostáváte žádné peníze, nemůžete je utratit a někdo další přijde o možnost prodat vám svoje zboží nebo služby. V konečném důsledku tak škodíte nejen sobě, ale i ekonomickému rozvoji celého státu. Mimochodem, ekonomická krize ve Španělsku byla tak intenzivní mimo jiné i proto, že tam bylo zvykem pracovat ve firmách až do 30 let jako stážista. Tak jen si na to příště vzpomeňte, než se uvrtáte do nějakého „dobrého“ skutku.
Moc díky za pochvalu, Antoníne.
Zdravím, moc hezky napsáno Uljano, máte velmi dobrý sloh.
Antonín Petrásek, matematik a amatérský genealog z MZK v Brně
S tím nelze nesouhlasit, MoonBeam Rider. Díky za komentáře!
To se možná dostáváme do větší filosofické hloubky, než která byla pro tento článek původně zamyšlena.
Jako čerstvá absolventka kolem sebe vidím spoustu případů, kdy se studentská práce zneužívá – buď je hodnocena směšně, nebo ještě hůř. Ale pokud je nabídka, bude i poptávka. Je mi jasné, že můj článek nic nezmění. Možná si ale někdo uvědomí, že pokud bude za hodinu doučování, kterému předchází ještě hodinová domácí příprava, účtovat 80 Kč, tak tím škodí nejen sobě, ale i svým kolegům – profesionálům. Za jímalo by mě skutečné procento růstu vč. šedé ekonomiky. To se ale obávám, že nikdo nikdy nezjistí.
O zneužívání by se zřejmě dalo mluvit všeobecně, nejen v případě studentů. Ale pak je otázkou, zda se skutečně jedná o zneužívání. Pokud máme za něco zaplatit, hledáme vždy co nejlevnější alternativu a nad adekvátností sumy prostě nepřemýšlíme. Každý z nás určitě někdy někoho požádal o nějakou službu bez myšlenky na to, že by měl zaplatit, ať student nebo ne-student. Zvládnu-li udělat jakoukoliv práci kvalitně a levněji, než někdo jiný, a budu spokojený s tím, co za ni dostanu, pak si nemyslím, že někomu škodím. Pouze konkuruji. Finanční hodnota všeho je určena tím, kolik jsou lidé ochotni za to zaplatit.
A mimochodem, i článek může něco změnit, byť by to byl jen náhled na danou problematiku.
Charitativní činnost nahrazuje činnost naprosto stejnou, ale placenou. Vzniká tak zisk ve formě ušetřených nákladů. Otázka růstu ekonomiky souvisela s větou „V konečném důsledku to škodí nejen vám, ale i ekonomickému rozvoji celého státu.“ Celosvětově lze mluvit o zhruba 3% ročním růstu. Je to dost, nebo málo? Jaký trend by měla naše ekonomika následovat?
Pokud budeme předpokládat, že charitativní organizace nefunguje za účelem zisku, je dobrovolnická práce naopak velmi šlechetná. Jak říkám v článku – „Má mít někdo z vaší práce finanční profit? Ať vám zaplatí!“
Jaké tempo ekonomického rozvoje státu je ideální pro vás?
Co s charitou? Zrušit? Jaké tempo ekonomického rozvoje státu se jeví autorce jako ideální?