Možná jste si právě uvědomili, že jste se stali obětí psychického nebo emočního násilí.
V ideálním případě okamžitě začnete potichu pracovat na tom, jak se z této situace dostat ven (poradí Vám třeba v organizaci pro pomoc obětem domácího násilí Magdalenium nebo v Rosa centru pro ženy, případně se vždy můžete obrátit na linku důvěry). V této fázi vám vřele doporučuji vést si podrobný deník – věřte nebo ne, mozek má tu úžasnou schopnost, že všechno špatné snadno zapomene. A pokud proti sobě máte manipulátora a lháře, podrobně vedený deník Vám bude oporou, když o sobě začnete pochybovat. Když budete mít pocit, že cesta ke svobodě je příliš složitá a těžká, že to neustojíte finančně, že se to třeba časem samo zlepší…
V tom horším případě, a to byl ten můj, se situace vyhrotí ze dne na den do obludných rozměrů, kdy předem plánovaný a připravený odchod nebude možné uskutečnit. Možná ve vás doposud byly pochybnosti o tom, zda vnímáte realitu takovou, jaká skutečně je, stále chováte naději, že se to zlepší. Že není přece možné, aby ten, koho jste miloval(a), byl(a) ve skutečnosti manipulátor(ka) a bestie.
A najednou se situace ze dne na den změní tak, že se vám svět, ve kterém jste doposud žili, zcela rozpadne.
Najedou tlak zesílí, vydírání, ponižování, zesměšňování nabere obludných rozměrů. Pokud máte děti, stanou se, bohužel, přímými aktéry v této hnusné hře, která nemá férová pravidla. Pomalu ale jistě se boříte do bahna, ze kterého nevidíte cestu ven. Máte pocit, že se propadáte do temné propasti a nedokážete uvěřit, že tohle je váš život. Snadno propadnete depresím. Nejste schopní se soustředit, s obtížemi zvládáte základní denní činnosti.
Vaším největším nepřítelem je strach, ale nedokážete ho překonat, protože před vašima očima vidíte, jak se vám vzdalují děti, pro které jste do té doby byl(a) středobodem vesmíru.
Nechápete, jak je možné, že se vám vzdalují. Vždyť je milujete víc než cokoliv jiného na světě a obětovali jste jim úplně všechno. Snažíte se možná dál být jim co nejlepším rodičem a doufáte, že všechno pochopí, ale čím víc se snažíte, tím víc máte pocit, že je to marné. Jste vyčerpaní, unavení, nemůžete spát. Možná si chvílemi i myslíte, že jste se pomátli.
Hledáte v sobě vinu. Hledáte příčinu.
Doma se k vám chovají jako k rohožce u dveří. Možná se vám vysmívají do očí – váš partner, možná i děti. Vězte, že dokud v této situaci setrváte, budete se dál bořit do pomyslné bažiny. Neumím si představit, že tenhle teror někdo dobrovolně podstoupí, pokud nejsou ve hře děti. Tudíž se dál budu zabývat situací, ve které děti jsou.
Uvědomte si, že setrváním v této situaci předáváte svým dětem nefunkční rodinný vzorec chování. Chcete, aby vaše děti vyrostly s přesvědčením, že je normální, když se k sobě lidé chovají nenávistně? Že je to v pořádku, když na sebe rodiče útočí? Že je normální, aby jeden člověk emočně vydíral toho druhého? Chcete, aby toto chování převzaly do vlastního života?
Smutná pravda je bohužel taková, že v tuto chvíli máte do ideálního rodiče daleko. Stojí vás spoustu práce nějak ukočírovat sami sebe, nějak přežít další den, další hodinu, další minutu. V tuto chvíli nemáte sílu ani energii být dobrým rodičem.
Není to vaše vina.
Opravdu to není vaše vina. Je to snad nejtěžší na celé této situaci, ale je třeba si uvědomit, že ovlivnit můžete jen a pouze chování svoje, nikoliv toho druhého. Takže pokud se proti vám spustila mašinérie, která má za úkol zlomit vaši osobnost a případně vyhostit z vaší společné domácnosti, je nejlepší zavčas odejít, dokud se psychicky úplně nezlomíte.
Chování vašeho partnera se už nezmění. I když v to stále doufáte a nepřejete si nic jiného, v této fázi už je potřeba myslet jen na záchranu sebe sama.
V mém případě ta mašinérie došla až tak daleko, že se mnou moje 11 letá dcera přestala komunikovat a můj stejně starý syn mi napsal dopis, že beze mě jim bude líp. Ani jedno ani druhé neudělá dítě samo od sebe. Děti jsou naprogramované, aby svoje rodiče milovaly a pouze zmanipulované děti dokážou rodiče odmítnout.
Já odešla až v době, kdy jsem věděla, že pokud neodejdu, psychicky se zlomím. A i v té bažině jsem si uvědomovala, že v tom stavu, ve kterém jsem se nacházela, stejně nejsem dobrým rodičem a už vůbec ne vzorem rodiče, který bych chtěla předat svým dětem. Vím, jak to bolí, když matka (nebo otec) musí opustit svoje děti. Řeknu vám ale několik důležitých poznatků, které by vám mohli pomoct.
- Odchodem děti neztratíte. Nebudete s nimi mít každodenní kontakt, jak jste na to byli posledních X let zvyklí, ale jejich rodičem zůstáváte nadále.
- Na to, abyste byli dobrým rodičem, musíte být hlavně v pohodě vy sami. Pokud nemáte odkud čerpat energii, nemůžete ji ani dávat. Tím mám na mysli to, že pokud jste psychicky zlomení, prázdní, vyčerpaní, nemáte co dávat. Musíte dát do pořádku nejdříve sebe a věřte, že to je důležitý krok k tomu, abyste uspěli u svých dětí
- Děti rostou a mění se, mozek plně dozrává až kolem 25. roku života. Dejte jim čas. Ujišťujte je o tom, že je milujete. Neobviňujte toho druhého rodiče – k psychologii dítěte se dostanu v některém z následujících příspěvků a bude jich zřejmě víc než jeden. Při studiu tématu emočního násilí jsem narazila na velice dobré materiály, které vám poskytnu. Ty vám objasní, proč a jak se zmanipulované dítě chová a jak s tím naložit.
- Pokud jste do této chvíle neměli terapeuta, určitě si ho najděte. Povede vás k tomu, abyste znovu nalezli sebe, svoji vnitřní sílu, svoje kvality, pomůže vám se v situaci zorientovat a navede vás k tomu, jak pokračovat dál.
- Do určité míry budete muset mít kontakt se svým bývalým partnerem. Praktikujte metodu skály – komunikace věcná, jasná, bez emocí. Nenechte se zatáhnout do slovních půtek. Pokud je to jen trochu možné, komunikujte pouze elektronicky a veškerou komunikaci si ukládejte. Nejste povinní zvedat telefon 24 hodin denně. Na zprávy odpovídejte s chladnou hlavou, nemusíte odpovídat hned.
- Využijte všechny svoje přátele a rodinu, potřebujete veškerou podporu svého okolí.
- Nemstěte se. Cokoliv budete dělat, dělejte s vědomím, že modelujete takovou osobnost, jakou chcete, aby byly vaše děti.
- Uvědomte si, že jste kdysi partnera milovali. Děti to mají stejně, je to jejich rodič. Jak dlouho vám trvalo, než jste prokoukli jeho chování? Dejte čas i svým dětem.
- Věřte. Věřte v cokoliv, co vám pomůže, ale hlavně důvěřujte svým dětem. Mají svoji životní cestu a to, že po ní nějakou dobu nepůjdete spolu, je sice bolestivé, ale vůbec to neznamená, že to tak bude napořád. Děti jsou minimálně z poloviny vy, mají vaše geny, vaše předpoklady. Je jen a jen na vás, jak se bude váš vztah s dětmi vyvíjet. Věřte mi, mám vlastní zkušenost. Postupně s vámi budu sdílet informace k tomu, abyste se vyhnuli chybám, kvůli kterým by se propast mezi vámi a dětmi zvětšovala a naopak poradím, co dělat, aby se propast naopak zmenšovala.
Na mojí cestě ke svobodě byl mým největším nepřítelem strach. Takový strach, jenž vás totálně paralyzuje, neumožní vám racionálně uvažovat, zalykáte se jím, budí vás v noci ze spaní (pokud se vám vůbec podaří usnout), je vám z něj špatně, potíte se a hned je vám zase zima, máte pocit, že vaše tělo je v neustálém napětí a vůbec nevíte, jak dál. Překonání strachu je naprosto klíčové k dalšímu postupu. K získání osobní svobody a pokud máte děti, tak i k tomu, aby si k vám zase našly cestu.
Pokud mi máte k tématu co říct, budu ráda za komentáře. Pokud máte osobní zkušenost a chcete se o ni podělit dál, můžete se přidat do naší skupiny Emoční násilí na Facebooku. Teprve začínáme, ale já doufám, že se skupina rozroste a budeme se vzájemně podporovat. Naše cesta je dlouhá a mnohdy bolestivá, ale je jediná možná a já věřím, že ji spolu ujdeme snáze, než kdybychom byli sami a na jejím konci dosáhneme osobní spokojenosti a naplnění.
Vaše Natty
