Původ strachu
Strach je starý jako lidstvo samo a má primárně obrannou funkci. Pokud se dostanete do situace, kdy vám hrozí nebezpečí, tělo začne vysílat signály a připraví vás na obrannou reakci. To je důležité k tomu, abychom se vyhnuli zbytečným úrazům a nehodám.
Pokud se dlouhodobě nacházíme v situaci, kterou vnímáme negativně, může se z primárního pocitu strachu vyvinout úzkostný stav. V případě, že máte v okolí osobu, která vás emočně týrá, zřejmě žijete v neustálém pocitu napětí či úzkosti.
Projevy úzkosti
Úzkost se projevuje různě. Můžete mít pocit, že se vám nedostává kyslíku, srdce tluče jako o závod, potíte se nebo je vám naopak strašná zima, můžete mít i bolest na hrudníku jako při infarktu, může se vám točit hlava, klepat ruce, chvět celé tělo, být špatně od žaludku, vyschnout v ústech, mít pocit, že se zalknete, pocit, že to, co se kolem vás děje, není skutečné. Nedokážete si přitom utřídit myšlenky a máte v hlavě naprostý zmatek.
Tyto pocity mohou vést k tomu, že si začnete myslet, že jste blázen, že s vámi něco není v pořádku, že jste vážně nemocní – můžete mít pocit, že zkolabujete, že se vám zastaví srdce, že vám praskne cévka v hlavě, že umíráte. Člověk, který vás emočně týrá, má zájem na tom, abyste se právě takto cítili. Všechny tyto pocity ještě může zesílit tím, že vám neustále opakuje, že jste blázen, že za nic nestojíte, ať se na sebe podíváte do zrcadla, jaká jste troska.
Mám však pro vás dobrou zprávu – můžete to změnit.
Jak dosáhnout změny?
Je to jen a jenom ve vašich rukách. Zatímco vaše příznaky jsou naprosto reálné, jejich příčina se nachází ve vaší hlavě. A protože je to vaše hlava, vy rozhodujete o tom, co se v ní bude odehrávat. Není to jednoduché, ale je to možné – jsem toho sama příkladem. Věřte mi, že jsem zažila období, kdy jsem spala 2 hodiny denně, pohybovala jsem se jako mátoha, měla pocit, že mám v krku knedlík (bála se, jestli to není rakovina) a pochybovala o svém mentálním zdraví. Když si dnes pročítám svůj diář z této doby, nechápu, jak jsem to vydržela. Ale dokázala jsem to a vy to zvládnete taky.
Prvním a nejdůležitějším krokem je uvědomění si celé situace.
Uvědomit si, že společným jmenovatelem pro všechny negativní pocity je úzkost. Uvědomit si myšlenkové pochody, které ji doprovázejí. Můžete se obrátit na svého lékaře, psychologa, kamaráda nebo kamarádku. Na někoho, komu věříte a s kým můžete bez obalu hovořit o svých pocitech.
Je nesmírně těžké uvěřit, že člověk, kterého jste milovali, má najednou zájem vás naprosto zničit. Neustále si opakujete, že na tom, co vám říká, je možná něco pravdy. V tom případě potřebujete někoho, kdo vám řekne, že chyba není na vaší straně; někoho, kdo vám ten pohled takzvaně narovná a přesvědčí vás o tom, že jste stále dobrý rodič, že vaše hodnoty a cíle jsou správné a především, že jste silní a máte na to, abyste tuto situaci zvládli, přežili ji a na druhém konci z ní vyšli ještě lepší a silnější. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Obraťte se na krizové centrum. Je možné, že v tuto chvíli vůbec nevíte, jak postupovat dál a nejste ani schopní racionálně uvažovat. V krizových centrech jsou vyškolení na to, aby vám poradili. Povedou vás krok za krokem, pokud to bude třeba. Nepřemýšlejte příliš dopředu a nebabrejte se v minulosti. V téhle fázi na nic kloudného nepřijdete.
Pracujte se svým strachem a naučte se ho ovládat.
Někomu pomůže psycholog, jinému léky. Skvělý je pohyb, jakýkoliv. I když se vám nechce a máte pocit, že i chůze je příliš náročná, zkuste to. Soustřeďte se na to, jak dáváte jednu nohu před tu druhou a uvidíte, že napětí povolí. Zkusila jsem meditaci, jógu, studenou sprchu, dýchání podle Wim Hofa (návody volně přístupné na internetu), metodu autobus nebo žlutý slon podle Báry Englishové (doporučuji knihu Detoxikuj svůj život a veškerá její videa na youtube). Byla jsem ochotná vyzkoušet cokoliv, aby se mi ulevilo. Musíte chtít a musíte věřit. Pak najdete způsob, jak si ulevit.
Teprve až zvládnete svůj strach, budete schopni přemýšlet, jak dál.
Začnete si věřit, že to dáte. Začnete možná celou situaci vnímat jako další životní výzvu, zřejmě tu nejnáročnější, kterou vám život může nadělit. Pak se vám otevře cesta, nabídnou se vám možnosti, o kterých jste dřív ani netušili, že existují. Možná vám přijde do cesty člověk, který vám pomůže. Ale klíčem je postavit se svému strachu, překonat jej a naučit se s ním pracovat. Máte na výběr – sedět v koutě a litovat se, ale tahle cesta zřejmě nikam nepovede, anebo se postavíte svému strachu, překonáte jej a zažijete pocit, že jste se někam posunuli. Zpětně si pak uvědomíte, jak to bylo těžké, ale jak vás to svým způsobem obohatilo. Znovu doporučuji vést si diář a svoje pocity si zapisovat. Pak můžete ve chvilkách slabosti nahlédnout do minulosti, uvědomit si, co jste dokázali překonat a dodá vám to sílu postavit se dalším překážkám. A pokud jsou ve hře děti, bude to dlouhá a náročná cesta.
Máte-li co do činění s manipulátorem, je pravděpodobné, že se vaše děti staly obětí lží a nenávisti. Možná zrovna teď vaše děti s vámi nekomunikují a vy jen krčíte rameny a říkáte si „Proč? Nechápu? Nevím?“
Mně moc pomohlo pojednání o psychologii manipulovaného dítěte na blogu Lundyho Bancrofta. Nedokázala jsem pochopit, jak je možné, že moje děti, bytosti, kterým jsem dala život a obětovala jim úplně všechno, se ke mně najednou otočily zády. Proč tomu tak bylo vysvětluje Lundy na svém blogu. A já s vámi postupně, s jeho laskavým svolením, budu jeho poznatky sdílet. Vysvětlím vám, že situace, ve které jste se ocitli, není vaše vina a pochopíte i to, že vaše děti jsou obětí stejně jako vy. Napovím vám, jak napomoci tomu, aby si k vám děti znovu našly cestu. Ale to už moc předbíhám. Prvním krokem je překonat strach.
Pokud jste podobnou situaci zažili, budu ráda, když mi napíšete, jak jste se se strachem a úzkostí vypořádali. Pokud potřebujete blíže poradit ke zmíněným metodám, neváhejte zanechat komentář k tomuto článku nebo na naší facebookové skupině Emoční násilí.
Držím vám palce,
vaše Natty
