Jsem úplně normální žena ve středních letech. Mám vystudovanou vysokou školu, pracuji jako zdravotní sestra, mám svoji práci ráda a myslím si, že ji dělám dobře. Celý život se snažím žít podle sociálních a morálních pravidel, která do mě vštěpili moji rodiče, učitelé a další pro mne důležité osoby, se kterými jsem se za svůj život setkala.
Do nedávna jsem byla přesvědčená, že se mně věci typu domácí násilí nemůžou stát. Že se to stává jenom v těch „horších“ rodinách.
Že když budu upřímná, čestná a milující, že se mi nic takového určitě nestane. Samozřejmě to byl můj velký omyl, jinak bych nepsala tyto řádky. Nejtěžší bylo si uvědomit a přiznat, co se kolem mě děje. Ke schopnosti nahlas říci: „Stala jsem se obětí domácího násilí, můj vlastní manžel mě emočně zneužíval a vydíral“, vedla dlouhá cesta. Ale teprve po přiznání si problému jsem byla schopná problém hlouběji studovat a pomalinku najít cestu, jak z toho ven.
Ta cesta zdaleka není u konce, jelikož máme 2 děti, které samozřejmě vůbec nechápou, že jsou obětí podobné zákeřné hry, jakou byla jejich máma.
Na mojí cestě jsem, naštěstí, potkala spoustu lidí, které bych jinak asi nepotkala a kteří mi pomohli vidět světlo na konci tunelu. A protože z vlastní zkušenosti vím, jaké to je touto cestou kráčet a jaké to je, když po ní kráčíte s někým, kdo je v podobné situaci nebo má podobnou zkušenost za sebou, rozhodla jsem se, že se pokusím o vytvoření komunity, která bude sdružovat a vzájemnou podporou pomáhat lidem, kteří jsou v podobné situaci.
Ať jste maminka nebo tatínek, babička nebo dědeček, teta nebo strýček, kamarád nebo kamarádka člověka s příběhem, za kterým stojí emoční týrání, následující řádky jsou určeny právě vám. Emoční nebo také nazývané psychické násilí se totiž nedotýká jen člověka, na kterém je násilí pácháno, nýbrž celého jeho okolí.
Já měla to štěstí, že moji blízcí stáli celou dobu při mně. V době, kdy jsem opravdu viděla jen černou díru, do které se propadám, to byla právě láska mých nejbližších, která mne udržela v činnosti. Ze dne na den jsem přišla o domov, o děti (které byly zmanipulované proti mně), o pevné zázemí.
Ono to tedy nebylo ze dne na den, samozřejmě mému odchodu z domova předcházelo několik měsíců maximálního emočního vypětí a stresu, které už se nedalo vydržet (ale o tom napíšu zase třeba příště, protože slyším ty otázky typu „Jak můžeš jako matka odejít od svých dětí?“).
A s odstupem času jsem si uvědomila, že ten emoční nátlak trval vlastně celou část mého života po boku mého bývalého muže.
Jenom já jsem to tehdy neviděla a vlivem zamilovanosti naopak některé projevy chápala jako projevy lásky. A stejně tak manipulace dětí probíhala postupně, už od samého dětství. Až po „probuzení“ a uvědomění si celého problému jsem začala horlivě studovat dostupné materiály na internetu, pročítat knihy, diskuze, hledat kontakty. Musím předeslat, že žiju v zahraničí a tudíž dostupné sociální služby a služby pomoci jsou tady jiné než v ČR, tudíž do této problematiky vidím pouze okrajově. Nicméně po přečtení spousty článků a diskuzních fór jsem došla k závěru, že ať jste v té zemi či oné, emoční násilí se děje a má v podstatě stejné vzorce a podobné následky.
Všude v moderním světě je emoční násilí považováno za trestný čin, ale dokázat jej je nesmírně obtížné.
Děje se napříč celým sociálním spektrem, ve všech vrstvách společnosti, bez ohledu na vzdělání, finanční situaci a sociální status. Nevěnuje se mu dostatek pozornosti při rozhodování o péči o děti při rozvodu. Setkává se s nepochopením (větu typu „To je při rozvodu normální“ jsem slyšela tisíckrát i od lidí, kteří jsou mi blízcí). Proto jsem tady. Proto jdu s kůží na trh, protože já vím, že emoční násilí je faktickým jevem, který se, bohužel, děje čím dál víc a ničí životy spoustě lidí.
Nebudu vás soudit, zavrhovat, pohrdat vámi. Věřím, že děláte věci tak, jak nejlépe umíte, ale prostě jste se ocitli ve slepé uličce.
Sama podle sebe vím, že nejvíc mi pomohli lidé, kteří touto zkušeností prošli. Tato zkušenost je totiž tak hrozná, že se nedá slovy popsat a tudíž ji ten, kdo ji neprožil, nemůže nikdy plně pochopit.
Podle mého názoru není důležité rozepisovat se o tom, jak vypadalo moje manželství. O tom, co je emoční násilí, je spousta článků. Jako užitečné jsem shledala následující:
Domácí násilí bez facky? Psychický teror tě dokáže zničit stejně
Jak poznáte, že vás partner psychicky ovládá
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
Nicméně já se chci zaměřit na cestu potom, od uvědomění si, že toto je můj problém, moje situace a jak z ní ven. A tím začne moje další pokračování. Pokud vás moje téma zaujalo a nějakým způsobem, jakkoliv vzdáleným, se vás týká, budu ráda, když mi napíšete do komentářů nebo do soukromé skupiny na Facebooku vytvořené speciálně za tímto účelem.
Vaše Natty
